_,.-=FanFiction=-.,_

Nikdy nepřemýšlím o budoucnosti, protože přichází přiliš rychle.

Statistika

Rudý Samet

Kapitola 3:Albus P. W. B .Brumbál

_-----_No.Coment_-----_
Hned, jak Harry dopadl elegantně na dřevěnou podlahu se obezřetně rozhédl a vyšel do nejtemnějšího kouta v této hospůdce.

Okamžitě, jak se posadil se rozhlížel do všech stran.

Bylo mu to tu dost povědomé - Ten výčep jistě, tohle je nepochybně Děravý kotel.Tedy…bude to děravý kotel, že?

Bylo přeci jasné že se to tu bude jmenovat jinak-jméno jakékoli Kouzelnické instituce se mění i s jejím majitelem..Hagrid říkal, že je to slavné místo.V tuto chvíli to tu nevypadalo tak strašně, jako v jeho době.Hospodský byl přihublá modrooký muž s černými vlasy, které byly velice krátce zastřižené.

Byly tu kulaté stoly s různými počty židlí.Vše tu bylo ze dřeva a vypadalo to tu, jako v muzeu.

Kouzelníci běhaly sem a tam, jak si chodily pro různé nápoje a pak se vydaly opět za svými přáteli.Bylo to, až skličující - jakoby vůbec neměly ponětí, že zítra můžou umřít.

Harry mávnul hůlkou a na jeho stole se objevila sklenička a velká litrová flaška, na které bylo velkým písmem napsáno RUM.

Hned na to si skleničku naplnil a trošku si usrkl.Chvíli převaloval tekutinu v puse a potom ji polknul.Okamžitě se mu na tváři rozlil blažený úsměv.Tento nápoj se stal v Tach-wan jeho neoblíbenější.

Harry si vyndal vlasnoručně udělanou dýmku nasypal do ní z váčku tabák a jednoduchým kouzlem si připálil.Hned mudlovský tabák s vanilkovou příchutí natáhl a z nosu mu vylétl kouř.Připadal si, jak parní lokomotiva.Musel se prostě uklidnit, aby Brumbálovy neskočil kolem krku a z plných plic mu neřekl, že ho má rád.

Už byly asi 4hodiny ranní a hospůdka se pomaličku vyprázdňovala.Zbyl tam Harry a mladý Brumbál, který nezávazně tlachal s jednou mladou ženou.O pár chvilek později žena vstala a odešla dveřmi pryč do mudlovského světa.

Brumbál vypadal o dost mladší.Měl kaštanově hnědé vousy, které nebyly tak dlouhé, jak byl Harry zvyklý.

"Přisedněte si…"Ukázal Brumbálovy místo.Brumbál, který seděl o dva stoly dál sebou cukl.Nejspíš nečekal, že by tu ještě někdo mohl být.Jeho modré oči se pořád schovávaly, za půlměsícovými brýlemi, které měl posazené na křivém nose.

Rozhodně z něj nevyzařovala taková aura moci, jako za dob, kdy Harry ještě studoval v Bradavické škole.Teď z něj vyzařovalo odhodlání a odvaha.Těžko říct, co by se mu v této chvíli hodilo víc.

Brumbál se nedůvěřivě zvedl a tichým krokem se vydal k Harrymu.Jeho modrý hábit, na kterém se třpytily hvězdičky přitahoval velkou pozornost.

Doufejme, že se nebude chovat jako Lockhart..pomyslel si Harry

"Brumbále…"Nasadil nic neříkající tón.Musel pomalu - v této době Brumbála ještě neznal.Nemohl vědět, jak přehnaná jeho reakce bude.Rozhodně mu nemínil říct, že je z budoucnosti.To by mu Brumbál, asi neuvěřil.

"Pane.."Přisedl si Brumbál na nabízené místo.

"Piers.Roman Piers.Jsem tu kvůli naléhavé věci."Harry moc dobře věděl, že Brumbál se snaží přes jeho kapucu prohlédnout, jakýkoli náznak toho, že tohoto dotyčného zná.Pochopitelně se mu to nepovedlo.

"Předpokládám, že vy nejste z ministerstva,novin ani nechcete sepsat můj životopis."Nasadil Brumbál milý úsměv.

"To opravdu nechci.Nepopírám, že by nebylo od věci, kdyby jste mě o vás něco řekl…"Začal Harry rozvážným hlasem.

"Doufám, že chápete, že nemám v úmyslu moje tajné plány vyzradit někomu koho ani neznám.Opravdu nevím co po mě chcete a -"

"Ne, Brumbále my jsme si asi nerozuměly.Chci vám pomoct!"Poslední slovo zdůraznil.Brumbál se na něj chvíli zaraženě koukal.

"A v čem byste chtěl pomáhat?Já jsem tu kvůli ničení Grindewaldových neživých a "

"OMYL!"Zvýšil hlas Harry.

"Vy jste tu od toho zničit Grindewalda!Ne ničit jeho poskoky!"Brumbál na něj chvíli zamyšleně hleděl.

"A vy jste mě na to přišel upozornit?Že se mám víc snažit?"Zeptal se s lehce naštvaným hlasem Brumbál."Já se snažím!Dělám tolik co zmůžu.Řekl bych jen, že nemám takové prostředky na to, abych se učil víc.Vše co umím je z teorie…."

"A bojíte se, aby se vám to nevymklo z rukou…chápu.Řekl bych, že s tím vám mohu pomoci já.Zítra se sejdeme v Příčné ulici v 8 hodin večer.Vy budete mýt na starost zařídit dům.Nejlépe obyvatelný.Dále ho zabezpečit obvyklými kouzly pro domáctnost plus nezakreslitelnost."Harry si kývl hlavou aby sám sobě potvrdil, že na nic nezapoměl.

"Také je dost pravděpodobné, že bude potřeba soubojová místnost.Obyčejné polštářově kouzlo bude stačit."Brumbál kývl hlavou.

"Dobře jsme domluveni.Bližší informace se dozvíte na místě."Harry vstal a zamířil si to do mudlovského světa."A pamatujte.Moje nabídka se neodmítá."Harry si připadal hrozně.Takhle ho tam nechat.

Procházel mudlovskými ulicemi.Nikde nebylo ani živáčka.Není se čemu divit.Už svítalo a první sluneční paprsky Harryho lechtaly na tváři.

"Falco"Zvolal v duchu a na ruce se mu objevil malý plamínek ohně.Ovládání živlů, ještě sice pořádně neuměl, ale díky jeho předkovy byl oheň jedna báseň.

O chvilku déle se mu na ruce zjevil s malým světelným efektem velký fénix.Bylo na něm vidět ze brzy nastane jeho Ohňový den.

"Čauky"Usmál se na fénixe, který nádherně zazpíval a Harryho zalilo štěstí.Měl rád jeho přítomnost.Už si na něj natolik navykl, že by bylo velice těžké se od něj odpoustat.

"Ahoj, Harry.Tak jak bylo s Brumbálem?Musí to být těžké."Objevila se mu v hlavě myšlenka.

"To tedy je.Člověk by nevěřil, že až se vrátím tak, už tam nebude."Posmutněl Harry.

Pomalu se rozešly k velkému honosnému domu s nápisem HOTEL.

Uvnitř to vypadalo vcelku dobře.Harry došel k pultu, kde ležel jeden chrápající muž s pleškou.

"Jeden jednoduchý byt na jednu noc…"Poprosil Harry a chlápek sebou cuknul.

"Dobře.Jistě, jistě."Harry mu podal bankovku a Pán v obleku mu podal klíček.

"Je to hned v druhém patře.Támhle ty dveře - to je výtah.Stačí stisknout tlačítko číslo dvě.Hned naproti bude spousta dveří.Váš pokoj je číslo 124.Zítra v 11 Hodin přijde kontrola a pokud tam ještě budete, budu nucen zavolat ochranku, která vás vyvede.Děkuji."S tím mávnul rukou.

Harry našel svůj pokoj a hned jakmile ose za ním zavřely dveře tak byt začarovalk patřičnými kouzly a lehl.Hned vedle něj se složil i Falco, který přiletěl oknem.

"Dobrou noc, Falco."

"Dobrou noc, Harry"

Žádné komentáře
 
Každý se může rozzlobit. To je snadné. Ale rozzlobit se na tu správnou osobu, správnou měrou, ve správný čas a pro správné důvody, to už tak snadné není.