_,.-=FanFiction=-.,_

Nikdy nepřemýšlím o budoucnosti, protože přichází přiliš rychle.

Statistika

Anděl Temnot

Kapitola 4:Profesor lektvarů

Ha!
 

Hned jak zmizel poslední Smrtijed se Harry skácel na kolena.Byl vysílen.Nebyl připraven čelit mu tak brzo.


Na ramenu ucítil dotek.


„Harry?“Byl to ten klidný uklidňující hlas, který tak rád poslouchal..


Neklidně se ošil.Byl vyčerpaný.Ne tolik ze souboje, jako spíše z toho, že u Dursleyů se skoro nevyspal.


„Jsem ..“Nevěděl jak to popsat.“Potřebuji si odpoči-“Zbytek věty nedořekl, protože upadl do sladkého bezvědomí.

_________________________________________________


„Co se mu stalo?Co mu je??Profesore!Jak-“Ten hlas mu byl nějak povědomí, ale dřív než si ten hlas stačil zařadit ke správnému člověku opět usnul.


Prudce sebou trhl.Dezorientovaně se rozhlédl.Siriusův dům.A Sirius žije…


Ty slova, jakoby ho vytrhla z přemýšlení.Sáhl ke stolečku, na kterém byly jeho brýle spolu s hůlkou.Aspoň, že ho nesvlékly- měl na sobě pořád černý hábit s kapucou.


Hned, jak si nasadil brýle, tak se rozhlédl se kolem sebe.Vedle Harryho postele seděl Ron a na jeho klíně byla usazena Hermiona.


Měla zarudlé oči- nejspíš od pláče.Tolik se o něj musely bát.


Harry potichu vstal.Byla noc.Scházel pomalu ze schodů a vyhýbal se těm skřípavým.Nakonec to dopadlo tak, že byl nucen roztáhnout křídla a sletět, až dolů.Tam je opět zatáhl a vyrazil do kuchyně.


Dům byl pořád stejně zatuchlý a hlavy domácích skřítků domu na pěknosti moc nepřidaly.

Obraz Siriusovy matky pořád vysel na stěně, jakoby čekal, až přijde Tonksová a opět zboří věšák v podobě trolí nohy.


Opatrně pootevřel dveře a nakoukl dovnitř.Ve vnitř byl jen jeden člověk….a ten se jmenoval Severus Snape.Byly vidět jen jeho černé mastné vlasy.Harry pomalu došel, až ke křesílku, na kterém obávaný profesor seděl.


Ovšem vůbec nevypadal, jako ten Snape..jako ten úděsný netopýr, který měl na tváři vždy jen tu chladnou masku, kterou sundával jedině ve vzteku.Nyní s úsměvem seděl na křesle a vychutnával si pěkného snu.


„Ale jistě Jamesy…budu rád….“Zamumlal ze spaní a usmál se.Harry na něj vyděšeně hleděl.Určitě nemyslel Harryho otce…Určitě ne.Ujišťoval se.Bohužel jeho ujišťování, bylo rozmetáno na cucky dalším mumláním doprovázené lehkým úsměvem.


„ano…kmotr…Lily?Nechci mít nic společného s Blackem.Ale dobrá…“Dál už Harry nerozuměl.Bylo to spíš jako mumlání- ani nevěděl jestli opravdu nerozuměl, nebo rozumět ani nechtěl.


Harry si v hlavě urovnával myšlenky.Po chvíli se mu to všechno došlo.Snape je přece Harryho kmort!

To, ale není možné!Nemůže….bylo to nereálné.

Poslední komentáře
06.07.2009 15:32:53: ÁÁÁ, nečekaný zvrat. :)
 
Každý se může rozzlobit. To je snadné. Ale rozzlobit se na tu správnou osobu, správnou měrou, ve správný čas a pro správné důvody, to už tak snadné není.