_,.-=FanFiction=-.,_

Nikdy nepřemýšlím o budoucnosti, protože přichází přiliš rychle.

Statistika

Anděl Temnot

Kapitola 3:Souboj

No takže dneska je tu (zas) kapitola....

Hned na to Tonksovou trefil rudý paprsek.

 

Chvíli potom přistály ostatní.

Moody Harrymu v rychlosti hodil papírek.Harry ho ani nečetl a hned ho spálil.Moc dobře věděl, že v něm stojí Brumbálovým písmem adresa.Nemohl riskovat, že by ho Voldemort získal.

 

 

Moody si nevšíval svého(Zrovna se chtěl rozkřičet na Harryho) a letěl na něj modrý paprsek.“Prifero sterka!“Zaburácel Harry a velký fialový štít pohltil kletbu.Bylo to kouzlo střední magie.Nebylo to těžké, ale od 15 letého mladíka byste tento štít asi nečekaly.

 

V tu samou chvíli z keřů začaly vylézat zakuklenci.Před nimi kráčel Voldemort.

 

„Harry Potter…opět se shledáváme.Už jsem se ujistil, že tady nikdo z Ministerstva nebude.“Usmál se Voldemort a vycenil zuby.Mluvil opět mrazivým hlasem.Harry z něj neměl strach a co na tom bylo divné, ani ho nebolela jizva.

 

„Ahoj Tome.Ne, že bych stál o tvoji přítomnost, ale co se dá dělat“ udělal ten nejsmutnější obličej, na který se zmohl.“Nesmíme tomu ošklivému faktu podlehnout a budeme se s ním muset nějak se s ním vyrovnat.“

 

„Jistě…“Zatvrářil se Voldemort překvapeně.Byl to jen zlomek vteřiny.Harry sice věděl, že nemá šanci, ale přece nebude utíkat, že?

 

„Nevím…co tu děláte.Opravdu netuším.Že by tu měl sídlo ten zpropadený fénixův řád?Hm..“Rozhlížel se pořád dokola Voldemort.


“Jistě…“Pokýval hlavou a obrátil zrak na Harryho.

 

„Hodně jsi se změnil Harry.“Měřil si ho pohledem.Pořád mluvil tím syčivým hlasem.

 

„I tak by se to dalo říct.“Harry se odmlčel.“Takže, jsem pro souboj.Jeden na jednoho.“Usmál se na Voldemorta Harry.Obdaroval ho tak ironickým šklebem, že měl pocit, že na něj Voldemort pošle tu nejblostivější kletbu co zná.

 

„Nepochybně.Vyšlu proti tobě svého Smrtijeda.Nemám za potřebí se unavovat.Jestli tě odzbrojí.Zabiju ostatní a Tebe budu mučit tak dlouho dokud neumřeš.Jestli ho porazíš  máš mé slovo, že odejdu.“

 

„Jak, mám věřit tvému slovu??“Zeptal se Harry.

 

„Zmijozelové vždy plnily své sliby.To je pravý důvod toho, proč toho slibují tak málo…“Ozval se Brumbál.Stál za Harrym.

 

„Promluvíme si, až ho porazím Profesore Brumbále, momentálně na to nemám čas…“Zamumlal Harry,

 

Harrymu se to vůbec nelíbilo.Voldemort si je svým tahem, až přespříliš jistý- neříkal přece Brumbál, že se Voldemort spoléhá vždy jen na sebe?.Nakonec ale kývl.Otočil se na členy řádu.Byly všichni zmraženi.Jen divoce kroutily očima, ze strany na stranu.

 

Harry udělal pár kroků vpřed.

 

„Je to jen malé dítě.Tome!“Ozval se Za Harrym Brumbálův hlas.Byl opět vyrovnaný.Nebyl vyčerpaný, ani nekřičel o pomoc.

 

„Neříkej my tak, ty starý blázne!!“Zasyčel mrazivě Volemort.

 

„Nepleťte se do toho, Brumbále!Už, nejsem malé dítě!“Odmávl ho rukou Harry,

“Takže…kde, jsme to skončily?Jistě…“Usmál se Voldemort.

 

„Volím jednoho z mých nejvěrnějších.“Následovala malá dramatická odmlka..                              “ Lucius Malfoy….“Smrtijed  vystoupil z řady a uklonil se.

Pak se ozval jeho ledový smích.

 

Harry se začal smát na celé kolo.“Aha…dobrá.Nebudu se mu smát.“Šeptal si pro sebe Harry.Chtěl ho vyvést z míry.

 

„Uvidíme Pottere, kdo se bude smát, až mě budeš prosit, abych už tě zabil.“Zasyčel mu na zpět.

 

„Potterové nikdy neprosí takové budižkničemu, jako jsi například ty Malfoy!!“To už ale na Harryho letěla kletba Cruciatus.

 

Harry ji elegantně uskočil a skočil někam do keřů, které byly přímo po jejich pravé ruce.

 

„No tak Pottere…!Přece si nebudeme hrát na schovávanou!?“Ozýval se z poza keřů hlas, který se neustále přibližoval.

 

Harry si rychle sundal kožich.Nechal si narůst křídla.Harry vyletěl do tmy na oblohu, kde ho nebylo vůbec vidět.

 

Ze shora viděl všechny dost dobře.Vyletěl na jednu střechu.Pokud počítal dobře měl by to být dům číslo 14.

 

„Liekarost Furtem.“Zašeptal a neviditelný paprsek Malfoyovi podrazil nohy.Hůlka mu odlétla a Harry si ji jednoduchým přivolávacím kouzlem přivolal.Sletěl ze střechy.Všichni se teď dezorientovaně rozhlížely do všech stran.

 

Většina z nich se tvářila absolutně překvapeně.Jenom jeden člověk ne.Ten se tvářil rozzuřeně.Jasně…nemýlíte se, byl to Voldemort.

 

Poslední kapka, ale bylo to když Harry vyšel se schovanými křídly, svojí hůlku držel v ruce a Malfoyovu rozlomenou v druhé.S úsměvem přibytým tak hluboko, jak to jen šlo vyšel opět k řádu.

 

„Zato tě ztrestám tak, že tě vlastní rodina nepozná!“Harry se už chtěl ohradit, že jeho rodinu mu dávno vyvraždil, takže mu to nějak nevadí, když si všiml že své rudé oči plné vzteku upírá na Malfoye.

 

„Aspoň ho to naučí- Potterům nikdo nikdy nebude vyhrožovat.“Usmál se Harry.

 

„A ten, kdo bude….za to tvrdě zaplatí!“Vyslal tvrdý pohled směrem k Molfyovi.

 

S tím se všichni Smrtijedi včetně Voldemorta přemístily, neznámo kam.

Poslední komentáře
06.07.2009 15:29:20: Výtečné.
20.04.2007 21:30:18: Prosííím gaťe nosííím!!! další kapitolku.smiley${1}
20.04.2007 17:09:00: honem honem honem tahle povídka je super, prosim hoď sem další kapču
17.04.2007 18:33:28: to je super už se těším na další kapču
 
Každý se může rozzlobit. To je snadné. Ale rozzlobit se na tu správnou osobu, správnou měrou, ve správný čas a pro správné důvody, to už tak snadné není.