_,.-=FanFiction=-.,_

Nikdy nepřemýšlím o budoucnosti, protože přichází přiliš rychle.

Statistika

Anděl Temnot

Kapitola 2:Odlet na náměstí

><  Snd se bude líbit

Dole se ozval třesk rozbíjejícího skla.To byl pro Harryho signál.

 

Harry vzal koště a nasadil si kožich.Otevřel si dveře a vyšel ven

 

Dole, v potemnělé místnosti, už stála skupinka kouzelníků a všichni na něj koukaly.

 

„Ahoj….už, jsem na vás čekal.“Usmál se.Rozhodl se, že nemá zapotřebí, aby něco předstíral.Nikdy v životě je nenapadne, že je z budoucnosti.

 

„Cože?“Zatvářil se překvapeně Kopál.

 

„Harry?Přišli jsme si pro tebe.“

 

„Vím…už, se těším, až od sud vypadnu.“Pokýval hlavou Harry a opatrně sešlapoval schody.

 

„Je to určitě Smrtijed!Takle by se Harry nechoval.Neví přece nic co máme v plá-“

 

„Omyl Moody.Vím toho víc než si myslíš ty.I víc než si myslí Voldemort.“Zabrzdil ho Harry.

 

„Vidíš Moody.Smrtijed by těžko vykřikoval po domě jméno svého pána.“Okomentoval Moodyho lehké očinutí

 

„Jaký tvar má tvůj patron Harry?“Pobídl ho k odpovědi Remus.

 

„Mozkmora.Předtím měl Jelena to ano.Ale nevím čím to je prostě se změnil.“Pokrčil Harry rameny.Taky to nechápal.I když se to dalo z nějáké části předpokládat.

 

„Proč tady stojíme tak po tmě?“Tonksová mávla hůlkou a místnost ozářilo světlo.

 

„Ahoj Tonksová.“Usmál se na ni.Všichni teď na něj prozněnu vykulily oči.Jeho uhlově černé vlasy, které nyní vlály za každým jeho krokem vypadaly elegantněji než normálně.

 

Zelené oči ve, kterých bylo vždy nespočet jiskřiček, jakoby zázrakem zmizely a v očích neměl nic.Měl je čisté.Ani Snape by nepoznal na co tento hoch myslí.

 

Ale nejzajímavější byly jeho rysy.Nevypadal na to, že mu je patnáct … vypadal tak na 20 let.

 

„Pottere mohl byste-“Otočil se na Harryho Moody.Ten už ale stál za ním se sklenkou vod.

 

„Dalo se tušit, že po tom co ho nosil Skrk, už nebude moc dobře fungovat.“Moody na něj zaraženě koukal, ale sklenici vody přijmul.

 

„Harry stůj chvíli klidně.Zastřu tě.“Remus ho tvrdě klepnul přes hlavu a Harry měl (zase) ten divný pocit, jakoby vám na hlavě rozkleply vajíčko.

 

„Dobře.Měly by jsme vyrazit Pošuku.“Oznámil Remus hned, jak si Moody s tichým mlasknutím zastrčil oko zpět.

 

„Dobře, už sis vzal koště…“Remus se zatvářil překvapeně.“A věci máš?“

 

„V kapse.Hodně se změnilo Remusy.“Přikývl Harry.Remus chvíli zděšeně otvíral a zavíral pusu.

 

„No dobrá tedy…Pojďme ven…“Kývl si sám pro sebe hlavou.

 

„Je jasná noc.Přišlo by nám vhod trochu víc mraků, za které bychom se mohly schovat.No dobře poslouchejte!Poletíme v sevřené formaci.Tonksová bude přímo před tebou, tak se jí drž těsně za zadkem.Lupin vás bude krýt zespoda a já budu nad vámi.

Ostatní budou kroužit kolem nás.Tohle uspořádání nesmíme za žádných okolností porušit.Kdyby někoho z nás zabili-“

 

Harry se tvářil pobaveně.Stejně moc dobře věděl, že na ně Smrtijedi nezaútočí.

 

„-ostatní poletí dál, nikdo nebude zastavovat, nikdo nevybočí z formace.V případě, že nás dostanou všechny a ty přežiješ, Harry, je připravená záložní hlídka, která tě převezme.Leť dál na východ a oni se k tobě připojí.“

 

„Nepřeháněj pošuku!Nebo si začne myslet, že ho nebereme vážně!Páni, Kulový Blesk!“Zatvářila se překvapeně Tonksová.

 

„Jen ho seznamuji s naším plánem“Zabručel si pod nos Pošuk Moody.

 

„Jo.Dal mě ho Sirius ve třetím ročníku.Byla to taková dalo by se říct výměna“Zasmál se a nedával žádný význam tomu co Moody právě říkal.

 

„Abys dobře pochopila.Na Hipogryfovi jsem ho zach-“

 

„Tohle je první signál!“Zahulákal Moody

 

„- Dopovíš mě to jindy.“Zašeptala Tonksová a střelila sérku nakvašených pohledů na Moodyho.

 

Harry souhlasně kývl a naskočil na koště.

 

„Druhý signál!Letíme!“Řekl o poznání klidnějším hlasem Remus.

 

Harry se (zase) prudce odrazil od země a potichu děkoval, že si navlékl ten kožich.Pod hábitem ho ani trošku neškrábal.Normálně by si ho na sebe Harry nevzal, ale z minula věděl moc dobře, že tady bude opravdová zima.

 

Cesta probíhala do puntíku stejně, jako v Harryho normálním světě.Harry si cestu jenom pořádně užíval.Musel si přiznat, že s křídly to bylo minimálně stejně dobré – nély lepší než na koštěti, ale koště mělo taky něco do sebe.

 

„ZBLÁZNIL SI SE, POŠUKU?“Ozvala se zrovna Tonksová.Harry se tiše zasmál- když se nad tim zamyslel jak se mohl zbláznit někdo jako je Pošuk.To bylo jakoby se blázen, mohl zbláznit dvakrát.

 

Harry v sobě chvíli dusil smích, ale na konec se přemohl.

 

„A jsme tady!“Zavolala Tonksová.

 

Harry elegantně přistál hned vedle Tonksové.Stály uprostřed náměstí.

 

Rozhlížel se pořád do kola.Připadalo mu tady něco divného.

 

„Expeliarmus!“Ozvalo se z temných keřů.

Poslední komentáře
06.07.2009 15:23:31: Takhle to utnout ty si ale.
 
Každý se může rozzlobit. To je snadné. Ale rozzlobit se na tu správnou osobu, správnou měrou, ve správný čas a pro správné důvody, to už tak snadné není.