_,.-=FanFiction=-.,_

Nikdy nepřemýšlím o budoucnosti, protože přichází přiliš rychle.

Statistika

Anděl Temnot

Kapitola 0:Prolog

No....Prolog... :-D
"Pottere!!" Zaburácel čísi hlas ze schodiště a hned na to se ozval dupot, jako kdyby ze schodů padal klavír.

Harry v tu samou chvíli vyskočil na nohy a rozhodl se udělat zlom svého života…nebo smrti?

Už ho to tady nebavilo… už ho nebavil svět… nebavil ho život.

Tady v Kvikálkově ho pořád někdo týral, mlátil a Bradavice…? Bradavice bez Brumbála, to je to samé jako hrneček bez ucha. Něco, co se bez sebe prostě neobejde. Nedokázal si představit, co by tam dělal. Už to prostě nebyl domov.

Bylo mu jasné, že tím co se teď rozhodne udělat, zničí možná život svým kamarádům, ale bylo mu to jedno.

Harry vyběhl z domu a slyšel za sebou hulákání strýce Vernona, ať se okamžitě vrátí. Hnal se ulicemi, jak nejrychleji dokázal. Domy se míhaly obrovskou rychlostí. Nevadily mu všechny ty pohledy lidí, kteří se vyklápěli z okna a koukali, co se to děje. V této tmě stejně neměli šanci, cokoli zahlédnout.

Běžel lesem, tak jak nejrychleji dokázal. Občas zakopl o nějaký výčnělek jako pařez, ale nepřikládal tomu příliš velkou váhu.

Už byl na konci lesa. Viděl ji… tu nádhernou propast. Měsíc… ten který osvětloval veškeré okolí, nedokázal osvítit dno propasti. Harry si stoupl na okraj propast a díval přímo dolů - do temnoty pod sebou..

Všude bylo to uši rvoucí ticho. Harry ho nesnášel. Jakoby i noční sovy přestaly houkat a sledovaly každý jeho pohyb.

"Konečně potkám své rodiče… Siriuse a ..." Bylo strašně těžké si uvědomit tu pravdu, že je mrtvý…"Brumbála…" Najednou měl pocit, že by si s ním mohl povídat. Říct mu všechno, co měl na srdci. Vždycky mohl, ale nikdy na to nebyl čas.

Pomaloučku rozpřáhl ruce a odrazil se tak daleko jak jen mohl. Bylo to jako letět na koštěti, ale bez koštěte které letí vzhůru… Začal padat, padat.. padat…..

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Anděl temnot - propadající tělo…. Nad propastí stojíš, i když se bojíš pokoušíš strýčka náhodu a volný pád volíš.

Nevidíš na dno a nevíš co tě čeká a tak oči zavíráš a skočíš.

A já jsem Anděl temnot - propast bezedná, ale ještě není tvůj čas, z hlubin volá přichází a za šumu kříde,l táhnu tělo ven na světlo z propasti beznaděje ze zimy - teplo.

Jsi nádherná, zmlácená a zbičovaná, ukřižovaná sama bytost potrestaná, zabloudilas? Tady není spása, ale smrt, nikdy nekončící prázdnota v duši.

Schovej se pod křídla mysthyk.Byla to jenom noční můra, až se probudíš, už bude dobře, anděl tmy tě vyvede pryč, ještě není tvůj čas a ty to víš…

Jsi křehká bytost - ještě dítě a od tebe už - v levý ruce čáry osudu a v pravý nůž.

Konec daleko já blízko, proklatě nízko a za tenhle text, už si účtuju dýžko.

Znova už neskákej, na tu radu dej, tmu já znám a život tady je zlej, všelijakej nijakej- špatná volba a možná to teď nechápeš, ale život je bomba.

Tvoje krev, na moje křídla černý, věrný tahám šutry, ze tvejch očí tvý oči skleněný, jednou přijde tvůj čas a pak tě zničím, ale teď musíš žít a to není stejný.

…umírat a žít ne to není stejný … ne to není stejný….

Poslední komentáře
05.07.2009 21:01:50: Páni, to bylo neuvěřitelný. Vážně nechápu, jak někdo může napsat něco tak krásnýho. Děkuju, za tenh...
 
Každý se může rozzlobit. To je snadné. Ale rozzlobit se na tu správnou osobu, správnou měrou, ve správný čas a pro správné důvody, to už tak snadné není.